Naše dcerka odmítala být ve svém pokojíčku sama, natož v něm sama spát. A to už jí táhlo na pátý rok.
A tak jsme se všichni ( i s miminkem ) tísnili v ložnici.
Jednou mě napadlo jí ho celý vymalovat oblíbenými postavičkami z pohádek...
Po nocích, kdy děti spaly, já malovala a v den jejích pátých narozenin jí ho věnovala „ v novém kabátě “ jako překvapení.
Eliška do něj vběhla s otevřenou pusinkou. Vzápětí poskakovala nadšením a doslova nás proháněla při stěhování postýlky.
Od té doby spinká sama, pokojíček je její království a zve si do něj hrdě své kamarády.
A mně se malování stalo vášní...